Hovawart a drůbež

Ráda bych se podělila o zkušenosti ohledně hovawartů

a volně se na zahradě pohybující drůbeže.

Moje první smečka ve složení dvou fen a jednoho psa - vesměs dospěláci,

si celkem snadno nechala vysvětlit, kdy se mají jak chovat.

Resp. pokud jsem potřebovala/požadovala přátelské chování, stačilo jim říct,
že "to jsou kamarádi" a bylo jasné, že je záhodno, aby
se chovali slušně a přátelsky. Tak se nám také třeba stalo, že
na procházce jsme natrefili na poli na zraněnou kavku - no
samozřejmě - všichni psi hurá do pole, co že to tam leží. Jen
jsem za nimi ječela, že je to kamarád, a nic milé kavce
neudělali, vzala jsem ji do svetru a odnesla k nám na zahradu (měla zřejmě
něco s křídlem) a pár dní jsme ji krmili v jakési ohrádce,

až se kavka otrkala a protože ještě nemohla létat, tak mezi
šprinclemi se protáhla a odešla pěšky. Takže v době, kdy jsme
třem dospělým hovawartům pořídili "pod nos" několik
slepic, tak již zkušenost ohledně ptáka měli.

Slepičky

jsme měli ubytované v boudě s jakousi klíckou u vchodu, ony se
stejně bály vylézt, protože v životě venku nebyly a bylo
zajímavé je sledovat, jak každý den dělaly pokroky, opatrně
nakukovaly z boudy a opatrně vylézaly do klícky před boudu,
nevěřícně ochutnávaly trávu a seznamovali se tak s našimi psy.
Až nastal den, kdy jsme klícku otevřeli a slípky mohly začít
chodit po zahradě. Tak samozřejmě, že pro psy to bylo halóóó,
a okamžitě se začli angažovat, ale opravdu stačilo být s nimi
tak půl hodiny, vždy upozornit, že to co momentálně chodí po
zahradě jsou "kamarádky" a to bylo vše. Pochopili velmi
rychle, že slepice jsou pro ně tabu a již si jich nevšímali ani
nikdy žádnou nezranili.

Další zkušenost

nadešla, když nás již opustily staré fenky a ke starému psovi přibyl mlaďas,

též hovawart. Pár dní si slepičky (už také zůstala pouze jedna) vůbec nevšímal,

až poté přece jen se slepičkou zaklepal. Slepička to přežila, a já měla zrovna

zraněnou ruku, takže bych též se štěnětem zaklepala, ale nebylo čím.
Jenže hovíci jsou inteligentní, stačilo mu vynadat, a když pak
viděl, jak se točíme kolem slepičky, bylo mu jasné, že udělal
něco špatně a již nikdy si slepičky nevšiml.

Další štěndo hovíka jsme neuhlídali. Dva dny dobrý,

ale třetí den jsme o jednu slepičku přišly. Bohužel byl u nás tak
krátce, a tak jsme ho nemohli ani nějak víc sprdnout,

 aby z toho neměl nějaké šoky, a až do jara jsme tedy slepičky žádné neměli.
Na jaře začla opět anabáze s opatrným vyukováním slepiček

z boudy a z ohrádky, než se osmělily vylézt.

Starší - roční pes za těch půl roku opravdu nezapomněl,

že slepic si nemá všímat. A druhého psa (cca 9timěsíčního) 

jsem měla možnost zachytit v letu,

právě když se připravoval ke skoku po slepičce.

Byla to přesně ta výchovná chvilka, kdy dostal vyhubováno a trošku
jsem s ním zatřepala, a ani on už si pak nikdy slepiček nevšiml.

Někomu se to možná může zdát neuvěřitelné - dva mladí, nevycválaní
puberťáci honící se na zahradě, plní energie, síly a machrování,

a mezi nimi slepice, které se tam volně pohybují.

A vida - jde to !