Máte štěně - a co dál ....

Přátelé,

pokud máte doma štěndo a nemáte moc zkušeností, napadlo mě sepsat pár rad a doporučení, abyste se případně vyhnuli některým chybám ve výchově. Různí lidé vám budou radit různé věci, i já, a je jen na vás, co je pro vás přijatelné, co má pro vás logiku, pro co se rozhodnete, jak si vaše štěně vychováte.

1. Čůrání. Než se štěndo naučí, že doma se nečúrá, chvilku to trvá a chce to trpělivost. Často ho berte ven, když se vyčůrá venku, vždy jej nadšeně pochvalte, když doma, netrestejte ho nějak zvlášť hrubě, ale trošku si zanadávejte, když loužičku objevíte. Je to ještě mimino, všechno se musí teprve naučit a stále vás pozoruje a testuje, co si může dovolit a co né. S přibývajícími týdny již vyměšování bude lépe ovládat. Mějte na paměti, že jako člen vaší smečky vám s přrozeností sobě vlastní bude chtít dělat radost, a je logické, že velmi rádo bude poslouchat chvalozpěvy na čůrání na travičce, než nadávání, že doma něco uniklo.

2. Pochvala a trest. Štěndo chválíme s nadšením, hlasem vysokých tónů, je to vlastně tak trošku divadýlko, než psa vychováme a musíme přizpůsobit naše projevy tak, aby byly pro psa srozumitelné. Naopak káráme psa hlubokým hlasem, rázně a krátce. Nemá cenu psa stresovat několikaminutovým lamentováním. Obvykle stačí jen pořádně houknout a ono to pochopí. Pokud by však bylo třeba přerušit nějaké nežádoucí chování razantněji, tedy psa nebijte, ani rukou, ani vodítkem, ani novinama... Vemte psa za krkem a zkuste ho nadzdvihnout a trošku s ním zaklepejte. Samozřejmě to doprovázejte rázným hlubokým hlasitým projevem. To je napomenutí, kterému štěně rozumí, je to podobné, jako by ho trestala fena. Ze zkušenosti můžu říct, že jsem nikdy své psy nemusela nějak často trestat, pokud se jim věnujete a náležitě chválíte za pozitiva, tak oni se opravdu snaží vás nezklamat.

3. Ničení věcí. Nenechte psa nic okusovat a ničit, ani mu nedávejte na kousání staré boty, protože štěndo neumí rozlišit, že staré boty kousat může a nové ne. Je to prostě nežádoucí chování, kterému zabraňte, ale za mě – smiřte se s tím, že stejně některé věci neuchráníte. Vaše štěndo se ale bude přezubovat, čili je dobré stejně mu něco na ten okus dát. My jsme dávali vždy klacek, který oni namulčovali, no pak se to zametlo a bylo.... a když se přezubili, už neměli potřebu mulčovat. Jako dobrou alternativu místo klacku bych viděla například srnčí parůžky, nebo syrové kosti. Nikdy nedávejte psovi kosti vařené, protože jsou křehké a jejich úlomky pak mohou nadělat pořádnou paseku ve střevech.

4. Prochajdy na volno. Brala jsem své psy už od malička na procházky do lesa na volno. V těchto případech je asi lepší nikoho moc nepotkávat, aby nebyly rušivé vlivy a též nebrat do lesa-pralesa, kde by mohlo štěndo zahučet do křoví a tam dostat nakládačku od divočáků. Když je štěndo na volno, a je ještě malé, tak se přirozeně bojí někde zůstat samo. Neustále jsem se schovávala za strom a štěndo tak bylo nuceno neustále sledovat, kde vlastně jsem. Samozřejmě, když mě našlo, spustila jsem nadšený povyk a dostalo piškotek. Proč tohle píšu? Totiž to štěně si vsugeruje jeden takový reflex, že bude neustále hlídat, kde vlastně jste a nebude to v budoucnosti naopak, aby vy jste s hrůzou sledovali psa, který lítá po lese jak utržený ze řetězu a vy ho honili, stejně ho nidy nedohoníte.... Choďte s ním pokud možno denně a už od malička, puberťák už by se vám na nějaké hledání vás, kde jste schovaný mohl taky vykašlat. Schovávačky praktikujem do dnes, ale je docela obtížné se schovávat, právě tím, že psi mě neustále pozorují, kde jsem, vracejí se ke mě a hlídají si mě.  

5. Psí kámoši. Samozřejmě je psovi též důležité zajistit, aby se mohl setkávat a vyblbnout se „svými“. Moje takové životní přesvědčení je, že ideální stav jsou dva psi. Je to sice už smečka, ale dá se to ukočírovat, váš pes má psího parťáka a je celkem v pohodě, když potřebujete odjet. Není sám. Pes je smečkové zvíře, proto když jdete například do práce, je to pro něj jako, že „smečka ho opustila“ a pak většinou nastávají ty problémy, že pes štěká, vyje, případně se snaží utéct a tu společnost si hledá. Tři psi a více je též super, ale přece jenom už je to taky o penězích a o čase, protože každému se musíte věnovat i jednotlivě. Takže pokud se necítíte na dva psy, tak určitě doporučuji najít si přátele, kteří mají též psa, mladého nebo snášenlivého a nechat vaše fíky pořádně vyblbnout po svém. Budete pak mít doma příjemně unaveného a šťastného psa. A i vy třeba takto najdete nové přátele. :)

6. Potlačení dominance. Pár slov o dominanci psa, no fenky většinou jsou mírnější, ale s klackovitými puberťáky samci může být to dospívání problematičtější. Obecně se radí, aby pes třeba třetinu krmné dávky dostal z ruky. Například za to, že přiběhne na přivolání. Při přivolání je povel „ke mně“ a pes by měl přiběhnout a předsednout před vás. Tento povel je nejdůležitější při celé výchově a výcviku, takže pokud pes přiběhne, tak ho též nadšeně pochvalte a odměňte, protože nastanou chvíle, kdy budete potřebovat, aby pes na povel přiběhl i když bude zrovna zaneprázdněn čímsi jiným. Pokud budete odměňovat piškoty, klidně je lámejte na čtvrtinu. Kdybyste dávali rovnou celý, váš pes za chvíli bude nažraný a už by se vše minulo účinkem. Naši psi dostávají celkem pravidelně obvařenou vepřovou nožičku, takže potom tedy jdu, dám povel „pusť“ a nožičku jim seberu. Jako si ji prohlédnu a vrátím ji psovi zpátky. Tohle stačí udělat jednou, nemusíte psa otravovat neustálým odebíráním a vracením čehosi. Ale jde o to, že štěndo, jak bude postupně dospívat, tak se vám stane, že na vás při odebírání kosti zavrčí. Tento moment vůbec nepodceňujte, naopak, v tento moment psovi vyčiňte, nožičku nebo kost odeberte a postupujte, jak už jsem psala. Prohlédnout, vrátit. Pes si na toto zvykne a nebude dominantní u jídla. Bude vědět, že vám kdykoli musí kostičku vydat a vám se toto bude hodit v budoucnosti, až budete potřebovat psovi odebrat například něco, co si někde sebere v parku. Tak to mu pochopitelně už nevracejte. Též doporučuji občas sednout k misce a normálně psovi z misky jídlo podávat, aby věděl, že vaše ruka do misky může hrábnout. Vy jste jeho pán, vy mu obstaráváte krmení, automaticky a přirozeně si tak budujete nadřazené postavení.

7. Aport. Nevím, jestli se budete věnovat i výcviku a skládat se psem nějaké zkoušky, tak spíš popíšu, jak neudělat chybu při obyčejném házení míčků. Já tu chybu udělala kdysi u první feny a pak jsem ji to horko těžko odnaučovala. Totiž na házení míčků si nejlépe pořiďte míček, z kterého čouhá provázek. Když psovi hodíte a on vám ho přinese, neberte mu hned míček. Pohrajte si s ním, jako že ho berete a tahejte za tu šňůrku, chvilku se přetahujte. Až po chvíli přetahování dejte povel aby pes pustil. Efekt to bude mít takový, že pes za vámi s míčkem bude chodit a chtít, abyste se přetahovali. Chyba, kterou jsem kdysi udělala já byla, že ve snaze fenku co nejvíc unavit, jsem jí míček vzala a ihned znovu házela. Takže to dopadlo tak, že fena sice pro míček běžela, ale pak už jen kroužila kolem mě a nechtěla mi ho dát ani se přiblížit, protože věděla, že jí ho vezmu. A vy v budoucnu budete na aport potřebovat, aby pes přiběhl s předmětem a podržel ho, než si ho vezmete. Jinak – pokud vás pes míček nenosí, nechce přinést … tak je třeba zvednout zadek, pro míček běžet a zároveň psa povzbuzovat, prostě předvést mu nadšení, jak je to bezva běžet pro míček, neberte ho ze země, jen se při zemi o míček se psem přetahujte. Ona vůbec celá výchova i výcvik je o tom, že svým nadšením nadchnete pro určitou věc i psa.

Tak to jsou tak nějak mé postřehy, které mi připadají celkem důležité při výchově psa, pokud mě ještě napadnou další, tak je určitě dopíšu. A jak už jsem psala v úvodu, je pouze a jen na vás, co si z toho mého povídání vyberete. Mě taky radilo spousta lidí, i protichůdné rady jsem dostávala, tak je potřeba se vždycky zamyslet, zda to, co vám něco radí má svoji logiku a je pro vašeho psa přirozené.